Jahodník obecný
20. březen 2010 | 22.49 |
Rozsáhlá čeleď rostlin růžovitých (Rosaceae) zahrnuje velké množství rodů a druhů. K významným zástupcům této skupiny náleží jahodník obecný (Fragaria vesca), který roste hojně na lesních pastvinách, mýtinách, loukách, stráních, náspech a hrázích.
Pro tuto vytrvalou bylinu jsou typické drobné bílé květy, trojčetné listy, výrazně červené plody (nažky).
Odborné rodové botanické označení pochází z latinského slova "fragrans" = voňavý, druhové pak z označení "vescus" = malý. Oba názvy mají vztah k velikosti plodů.
Letopisy starověkých učenců uvádějí rostlinu pod jménem Trifolium fragiferum, tj. trojlístek jahodový.
Je zajímavé, že výraz "Fragaria" poprvé použil v první polovině čtrnáctého století věhlasný lékař Matthaeus Silvius. Pojmenování od něho převzal slavný švédský přírodovědec Karl Linné, tvůrce moderního botanického názvosloví.
O starých Římanech bylo známo, že patřili k vyhlášeným labužníkům. Na jejich stolech proto nesměly chybět "fraga" neboli voňavé lesní jahody. Jahody pronikly i do básní tehdejších poetů. Dokladem toho je text známého veršotepce Publia Vergilia Mara:
"Hoši, již trháte kvítí a jahody rostoucí nízko,
prchejte pryč, vždyť studený had je v travině ukryt."
Středověk obestřel bylinu různými pověrami a smyšlenkami. O červených plodech se tvrdilo, že způsobují nepříjemné vyrážky a ekzémy. Dnes lze takové názory pochopit. Tenkrát se totiž ještě nevědělo nic o alergiích, a proto nežádoucí účinky byly připisovány různým živočichům, především pavoukům, ropuchám a hadům, kteří se vyskytovali v blízkosti jahodníkových keříčků.
Uznávaná středověká léčitelka, abatyše Hildegarda z Bingenu, popisuje jahodník jako Erpere nebo Erperis.
Jahodníkové plody se tenkrát zpracovávaly do přípravku "Potio sacra tussientibus", který se podával nemocným při souchotinách a lidem se "slabými plícemi".
O jahodách se také pochvalně vyjadřuje slovutný humanistický lékař a botanik Petr Ondřej Mathioli. Na stránkách svého herbáře píše: "Přikládání utlučeného jahodníku hojí rány. Odvar z byliny, držený v ústech, utvrzuje dásně, posiluje viklavé zuby, hojí zvředovatění a hnisání úst a zahání zapáchající dech. Vymývání šťávou z listí hojí se všeliké vředy, zvláště pak na tváři. Proto je zapotřebí, aby lidé trudovatí a s trudovitými tvářemi užívali často této šťávy. K témuž účelu slouží také i víno a voda pálená z jahod.
Nezdravé a vředovité nohy mají se vymývati a vyčišťovati vodou jahodovou; přikládá se na ně šátek namočený ve šťávě."
Německý renesanční lékař Ruffius pokládal jahody za velice znamenitý a neocenitelný lék. Vylisovanou šťávu z jahod smíchanou s medem a pepřem často předepisoval těm pacientů, kteří trpěli "těžkým dechem".
V minulosti se v tehdejších apatykách připravovala z jahod celá řada léků. Namátkou možno vzpomenout různé lektvary, octy, sirupy, povidla. Velice žádaným preparátem byl jahodový líh, který se podával především proti dně.
Současná medicína používá pouze jahodníkový list - Folium fragariae (Herba fragariae in foliis). Ve formě záparu (jedna kávová lžička na sklenici vřelé vody) slouží jahodníkové listy k přípravě čaje proti průjmům, hemoroidům, zánětům. Dále působí diureticky (močopudně) a regulují tvorbu žluče.
V lidové medicíně odvar z listů léčí katary žaludku a střev, choroby ledvin, poruchy trávení, záněty močových cest, odstraňuje písek a kaménky v ledvinách, zlepšuje látkovou výměnu.
Samotné listy obsahují především třísloviny, sacharidy, organické kyseliny, provitamin A (beta-karoten) a vitamin C.
Sběr listů probíhá v době plného květu, tj. v období od května do srpna. Rostlinný materiál se suší v tenké vrstvě, na dobře větratelném místě. K sušení lze využít i umělé teplo, avšak teplota nesmí přesáhnout padesát stupňů Celsia.
text též na: http://www.firesnake.eu
Komentáře
| RE: Jahodník obecný | your older sister | 23. 03. 2010 - 20:17 |