Poslal jsem dopis Ježíškovi
23. prosinec 2013 | 09.01 |
Poslal jsem dopis Ježíškovi
Více jak po půl století jsem se odhodlal k tomu, že znovu napíšu dopis Ježíškovi. Vzal jsem arch papíru a tužku a sepsal jsem tento text:
"Můj milý, boubelatý, Ježíšku, jestli Tě mohu poprosit, tak tento rok nejezdi do naší země. Chci Tě ušetřit zklamání. Tvoje poselství se zcela zvrhlo. V honbě za materiálními statky se Tvůj ušlechtilý odkaz zdeformoval, pokřivil a vyprchal.
Kdybys věděl, co se v současnosti děje, neuvěřil bys tomu. Představ si, že v některých velkých obchodech se objevily vánoční kolekce již v září. Někde možná i dříve.
Změnila se celá společnost. Všechno se nějak zvrtlo. Nastala všeobecná posedlost po zboží. Čím dražší, tím lepší. Zavládl všeobecný konzum. Stalo se pravidlem, že nákupní vozíky, přeplněné zbožím, dosahují pomalu do výšky egyptských pyramid.
Kam zmizela jedinečná atmosféra vánoc? Ještě před poměrně nedávnými léty lidé zpívali koledy, v domácnostech byla cítit vůně purpury, františků, kakaových úlků, vanilkových rohlíčků, ořechových košíčků a voňavé vánočky.
Jako malý chlapec jsem po štědrovečerní večeři s napětím čekal na okamžik, kdy uslyším cinkot kouzelného zvonečku. Pak jsem vstoupil do setmělého pokoje a věřil jsem tomu, že jsi tu před chvílí byl. Pod vánočním stromečkem byly zabalené dárky. S bušícím srdcem jsem je rozbaloval.
Nyní nastala úplně jiná éra. Objevily se nové importované ikony vánoc. Santa Klaus a Děda Mráz. Po takových konkurenčních náhražkách vůbec netoužím! Pěkně za ně děkuji.
Nechci moralizovat. Tato úloha mně nepřísluší. Jsem z toho jenom trochu smutný. Tebe by to asi také zarmoutilo.
Možná je to tím, že jsem za ten uplynulý čas trochu povyrostl. Už nejsem ten malý, důvěřivý hošík. Dospěl jsem do zralého věku. Mnoho věcí dnes vidím jinak. Jako ateista se dívám na svět příliš racionálně a přísně. Snažím se pochopit celý ten chaos kolem nás.
Současná doba je prý nevšední a hektická. Asi je to pravda.
Je však nezpochybnitelné, že nám chybí především fantazie, představivost, hravost a dětské vidění. A také skromnost. Nedokážeme se radovat z drobností a maličkostí všedního života.
Drahý Ježíšku, nezlob se na mě, že jsem si trochu vylil srdce. Nechtěl jsem Tě obtěžovat zbytečnými problémy. Snažil jsem se jen podělit o své niterné pocity. Nezlob se proto, prosím, na mě.
Zůstávám navždy v úctě a posílám Ti mnoho vřelých pozdravů od poněkud odrostlého děcka."
Dopis jsem vložil do obálky a tu pak zalepil. Na její čelní stranu jsem napsal "K rukám Ježíška". Dopisnici jsem vhodil do poštovní schránky.
Když jsem dopis odeslal, uvědomil jsem si, že jsem asi udělal velkou chybu. Jak malým dětem vysvětlím jeho nepřítomnost? Budou ho tak očekávat a těšit se na něj! A on se neobjeví! Pochopí to jejich rozzářené oči? Musím věřit tomu, že si Ježíšek vše rozmyslí, odpustí nám a zavítá ke všem lidem dobré vůle.