Přeslička rolní
Chvost, přeslice, stolička, duvol, plivačka to jsou nejčastější lidové názvy pro přesličku rolní – Equisetum arvense – z čeledi přesličkovitých – Equisetaceae.
Bylina je hojně rozšířena ve volné přírodě, neboť se vyskytuje v okolí náspů, náplavů, příkopů, zahrad, polí, potoků apod.
Botanické rodové a druhové jméno pochází z latiny, kde equus = kůň, seta = ocas a arvum = orná půda, pole.
O přesličce nalézáme zprávy již ve starověku. Antičtí lékaři Dioscorides a Plinius doporučovali nať proti vnitřnímu krvácení a jako močopudný prostředek.
Učené lékařské knihy z poloviny šestnáctého století popisují účinky přesličky takto: "Požívání odvaru přesličky ve vodě nebo víně, nebo její šťávy, nebo i vody z ní vypálené, zastavuje všeliké výtoky břišní jakékoliv, jako na příklad dávení, stolice, přílišné měsíčky a močení. Zvláště pak hojí raněné a zjitřené ledviny a měchýř, ukládá a prospívá dokonce při vnitřních namoženinách a protržení."
Ani následující řádky nešetří chválou: "Přikládání utlučené byliny i s její šťávou zastavuje krvácení z ran, svaluje a hojí rány v krátké době, byť by se týkaly i nervů."
V pozdější době rostlinu propagoval zejména známý a uznávaný léčitel Sebastian Kneipp (1821 až 1897).
Wegener koncem třicátých let minulého století pokládal šťávu vylisovanou z přesličky za nejlepší lék proti vypadávání vlasů.
Dnešní lidové léčitelství hojně využívá rostlinu resp. nálev nebo odvar (jedna kávová lžička na šálek vody, nápoj užívat 2 až 3 x denně), neboť příznivě ovlivňuje regenerační procesy v cévní stěně, a tím zamezuje kornatění. Podává se při katarech průdušek, zánětech močového měchýře a močových cest, močových kamenech, nadměrném menstruačním krvácení, léčbě plic (tuberkulóza, chirurgické operace). U starších lidí slouží jako významný zdroj kyseliny křemičité, která je důležitá pro správný chod lidského organismu. Bylo dokázáno, že s věkem obsah této nezbytné sloučeniny v těle značně klesá.
Přeslička dále tvoří hlavní součást rozličných močopudných, protirevmatických, protizánětlivých a protihemoroidálních bylinných směsí.
Zevně se uplatňuje odvar jako kloktadlo při zánětech mandlí. Ve formě obkladů, oplachů a koupelí léčí hnisavé kožní rány a vředy.
Chemická analýza prokázala, že rostlina obsahuje především kyselinu křemičitou, stopy některých prvků (mangan, hořčík, draslík, hliník aj.), flavonoidní glykosidy, organické kyseliny.
Ke sběru využíváme pouze letní přeslenovitě větvenou lodyhu – Herba equiseti. Nať se odřezává nožem nebo srpem v květnu až červnu a pak během září až října. Sušení probíhá v tenké vrstvě ve stínu, v dobře větratelné místnosti nebo v sušárně nejvýše však při čtyřiceti stupních Celsia.
text též na http://www.firesnake.eu