F.K.

Můj fotr František byl dělňas – proletář

Měl mozolnaté ruce a zarostlou tvář

Každý den makal jak negr

Na povrchovém dole "Nástup"

Budoval socialistický stát!

Neměl rád rudé bratry, ani jejich sestry,

strýčky a tetičky

Ani velké rudé náčelníky funkcionáře-prospěcháře

Neměl rád rudou barvu

Neměl rád rudé prapory

Ani rajskou omáčku ani ranní červánky

Ani ředkvičky a červenou papriku

Neměl rád rudou hvězdu, co svítila na Hněvíně

Neměl rád Rudou záři nad Kladnem ani Zpěvy staré Číny

Ani to prolhané Rudé právo

Neměl rád válku - ani tu ve Vietnamu

Neměl rád atomové bomby

Ani ty slavné prvomájové průvody tam dole na náměstí Míru

Divím se, že neměl rád božského Jimiho Hendrixe,

který mě provázel mosteckým gymnáziem

a každý den mi místo Internacionály hrál Purple Haze

Když jsem se učil nazpaměť Odi et amo

- v panelovém domě o rozměrech 2 + 1

- na ulici Slovenského národního povstání, blok 11

Zelenou vojenskou barvu taky nemiloval

Ani špenát!

Neměl rád ani Sovětský svaz! Ani ruštinu. Ani slovo Družba.

Ani Chruščova, co chtěl pěstovat kukuřici na Měsíci

Ani všechny ty trubce, co nám ujídali společný chléb

Neměl rád vlastně nikoho - jenom nás – mě a ženu Milenu

Jediné, co měl ještě rád, byl drink Rudé kladivo,

co leze jak brouk do hlavy

Smutný to byl tenkrát čas

Pak náhle Komunardi vylétli z hnízda jak bájný pták Fénix

A narostli jim křídla

Křídla velkého byznysu

A zatím letěl okolo čas

A čas se zastavil

A pak přišel i čas Františka

Zemřel náhle jako tatínek, bratr, dědeček, švagr, ateista,

antikomunista, zahrádkář, náruživý kuřák, důchodce,

rybář, houbař, automobilista a hlavně jako člověk