Firesnake | Jsem vlk?

      Opět se vracím zpátky do minulosti. Zdál se mi takový divný sen. V něm jsem se proměnil  ve vůdce vlčí smečky. Celkem nás bylo šest statných vlků. Několik dnů jsme táhli zasněženou krajinou úplně vyhladovělí. Nikde žádná kořist. Po zvěři ani památky. Ani kus nějakého sousta. 

     Kvečeru jsme sešli do údolí. Kdesi v dálce  byla vidět světla vesnických chalup. Přeskočili jsme dravý potok. Najednou jsme spatřili postavu. Nebylo pochyb, byl to nějaký člověk. Poznali jsme ho i podle pachu.Vyrazili jsme opatrně za ním.

      Co když je to nějaký ozbrojený lovec? Střet s ním by pro nás nemusel dopadnout dobře. Mohl by na nás i vystřelit. 

     Téměř neslyšně jsme se blížili k té postavě. Zjistili jsme, že to není dospělý člověk, ale jakési dítě. V ten okamžik jsme se dali do rychlého běhu. Nezdolný hlad nás vybičoval. Nabrali jsme zbytku svých sil.

     Když nás děcko spatřilo, zůstalo strnule stát. Na tu chvíli jsme tak dlouho čekali. Zběsile jsme se na ně vrhli. Naše ostré zuby začaly trhat oděv. Já jsem byl první, kdo mu skočil na krk. Cítil jsem teplou krev. Uviděl jsem vyděšenou tvářičku a slyšel hrozný, srdcervoucí  výkřik.

      V ten okamžik jsem se celý zpocený probudil v posteli. Ten sen byl tak živý! Tak naturalistický!

      Ještě dva tři dny jsem o snu přemýšlel. Co asi znamenal?  Trvalo poměrně dlouho než jsem na něj zapomněl.

     Asi po půl roce jsem navštívil jednu cestovní kancelář. Chtěl jsem vyjet někam do přírody, kde bych si odpočinul a zapomněl na všední starosti. Doporučili mi týdenní horský pobytový zájezd. Jednalo se o turisticky poměrně málo navštěvovanou oblast. Tento návrh se mi zamlouval. Alespoň tam budu mít klid na relaxaci.

     Za týden jsem se vydal v luxusním autobusu na cestu. Když jsme dorazili na místo, musím říci, že představypředčily mé očekávání. Nádherná okolní krajina, čistý horský vzduch. Ubytování v hotelu bylo také skvělé, obsluha výborná, jídlo přímo báječné. Nic lepšího jsem si nemohl přát. Dokonalá dovolená.

      Třetí den ráno jsme vyrazili na pěší procházku po kraji. Bylo nádherné slunné jarní počasí. Jen místy se vyskytovaly zbytky loňského sněhu. Asi po hodině jsme došli na velice zvláštní místo..

     Ocitli jsme se na rozcestí. Kousek dál bylo vidět zurčící horský potok. Zdálo se mi, že tu krajinu odněkud znám. Ale odkud? Že by z pohlednice nebo z nějaké fotografie? Usilovně jsem přemýšlel. Můj zrak spočinul na vztyčeném velkém dřevěném  kříži. Ucítil jsem nepříjemné mrazení. To už jsem si začal vybavovat, odkud to místo znám. Přece z toho strašného snu! To není možné! Taková náhoda a shoda událostí!

      Když jsem se vrátil zpátky do hotelu, byl jsem bledý jako stěna. Všichni si mysleli, že jsem onemocněl. Musel jsem si jít lehnout. Rozbolela mě hrozně hlava a vše kolem se se mnou točilo. Vzal jsem si prášek. Téměř okamžitě jsem po něm usnul.

      Upadl jsem do hlubokého spánku. Probudil jsem se až na druhý den. Ta příhoda mě neustále pronásledovala.  O výletu jsem se zmínil místnímu hoteliérovi. Pozorně mě vyslechl a pak pravil: "Ten kříž je tam na památku jedné nešťastné události. Předpěti lety na tom místě smečka vlků rozsápala šestiletého chlapce, když se vracel z vedlejší vesnice domů."

    Poprosil jsem ho, aby mi popsal toho nešťastného chlapce. Podoba se přesně shodovala s tím, co jsem zažil ve snu.

      "Vždyť jsem to byl já, kdo zardousil to nevinné dítě," vyděsil jsem se.

      Z ničeho nic jsem začal drkotat zuby. Pocítil jsem zase tu náhlou slabost.

      "Nemáte zimnici?" zeptal se hoteliér starostlivě.

      Cosi jsem zamumlat a utekl do svého pokoje. Opět jsem dostal vysokou horečku. V noci jsem blouznil a měl jsem halucinace. Zavolali lékaře. Později jsem se dozvěděl nepříjemnou zprávu. Když se prý nade mnou skláněl doktor, křičel jsem v kómatu německy: "Hilfe! Hilfe! Schrecklicher Wolf!"

      Přísahám, že na ten pobyt nikdy nezapomenu! Ani na tu vesnici, která  se jmenovala tak líbezně - Liebensdorf. Příznačný název, není-liž pravda?