Straka a zlatohlávek
Straka a zlatohlávek
Ve zvířecí říši se konala svatba. Mladý holoubek si bral krásnou sivou holubici. Byla sezvána všechna
zvířata z okolí.
S obavami pozvali též straku. O její nechvalné pověsti se všeobecně vědělo.
"Krade, na co přijde," konstatoval starý žabák.
A měl pravdu. Jeho proroctví se vyplnilo.
Když byla svatební hostina v plném proudu, straka využila všeobecného chaosu. V nestřeženém
okamžiku si nenápadně dala do kapsy kávovou lžičku a malý skleněný pohárek. Obešla hodovní stůl a
uzmula porcelánovou cukřenku.
Myslela si, že ji nikdo nevidí.
Netušila, že ji zpovzdálí pozoruje datel, vlk a tchoř.
V ten okamžik je napadlo, že by neměli tolerovat takový přečin. Na druhou stranu nechtěli svým
ukvapeným jednáním pokazit všeobecnou pohodu.
Ti tři pozorovatelé vše sdělili ostatním zvířátkám.
"Těch pár kousků oželíme," pravila modrá sova.
"Vím, že se nejedná o nějaké drahocenné věci. Jde tu především o princip," trval na svém kůň.
"Někdo by jí to měl říci do očí! Takové počínání se ve slušné společnosti neakceptuje! To je nepřípustné! "
pravila ještěrka.
"Svatá pravda," přitakal jezevec.
"Musíme strace otevřeně promluvit do duše. Otázka je, kdo se té nepříjemnosti ujme?" povzdechl si černý
kocour.
Nikdo evidentně nechtěl řešit onu zapeklitou záležitost. Každému to bylo trapné.
Vznešený páv však měl jasno: "Měl by se do toho vložit zde přítomný zlatohlávek. Je čestný,
pravdomluvný, nekonfliktní a mluvit též umí. Ne nadarmo má takové honosné jméno – zlatohlávek zlatý.
Latinsky Cetonia aurata."
"Já?" podivil se brouk.
"Ano. Ty jsi ta naše nejlepší volba! Nikdo jiný není vhodný, aby celou událost decentně vyřídil," řekl
ctihodný pták.
"Nuže dobrá, zhostím se toho úkolu. Za výsledek ale neručím!" pravil
navrhovaný adept.
"Výborně! Skvělé! Věděla jsem, že je na tebe spolehnutí," jásala veš šatní.
Zlatohlávek se hned vydal za strakou. Ta seděla v rohu místnosti a popíjela kávu.
"Promiň, že tě ruším v tak bohulibé činnosti. Mám na srdci jednu nepříjemnou kauzu."
Straka zbystřila. Příchod hmyzího zástupce ji překvapil.
Zlatohlávek hned spustil: "Půjdu rovnou k věci, ať neztrácíme čas. Dneska jsi byla spatřena při
neoprávněné manipulaci s určitými předměty. Nechci říci natvrdo, že jsi kradla. Nebudu ti prohledávat kapsy.
Dobře vím, že tam máš lžičku, pohárek a v příručním zavazadle cukřenku."
Straku obvinění vyvedlo z míry. Nejprve zrudla studem a posléze propukla v pláč.
"Já ubohá! Já nešťastná! Nemůžu za to, co jsem provedla! Moje protispolečenské jednání má totiž původ
v genech, které jsem nechtěně zdědila po svých předcích."
Zlatohlávek pozorně poslouchal.
Následně řekl: "Kolegyně, nebudeme z toho dělat vědu. Zkrátka a dobře, vrátíš zpět ty propriety."
Opeřenec souhlasně pokýval hlavou.
"Pro příště až se bude konat nějaká akce, přijdeš na ni se zašitými kapsami a bez osobních doplňků. Toto
preventivní opatření zaručí, že se během veřejných shromáždění nic neztratí. Souhlasíš s tím?"
Černobílý pták přikývl.
"Jsem rád, že jsme se dohodli," pravil zlatavý brouk.
Poté se vzdálil.
Zvířátka už netrpělivě očekávala jeho příchod.
"Tak co? Jak to dopadlo?" ptali se přítomní.
Zlatohlávek jim všechno popravdě vypověděl.
"Věděla jsem, že nezklameš!" zahlaholila kukačka.
Rázem vše bylo vyřešeno.
Opět vůkol zavládla dobrá nálada. Svatební hosté se bezstarostně veselili a
bavili. Naplno si užívali atmosféru těch slavnostních chvil.
Od té doby už nikdo nemusel mít obavy, že by ze strany straky hrozilo nějaké faux pas.