V baru v Las Vegas

     Jsem v Las Vegas! Konečně! Já obyčejný synek ze zapomenuté valašské vesnice. Musím se přiznat, že v Las Vegas jsem poprvé. Poprvé ve svém životě! Říká se, že kdo nebyl v Las Vegas, tak neviděl Ameriku!

     Teď právě stojím před jedním barem. Jmenuje se "DREAM". Výstižný název. Možná budu příjemně překvapený.

     Vcházím dovnitř. Ocitl jsem se v prázdném lokálu. Prostředí vypadá celkem útulně. Mírné přítmí, hraje decentně příjemná hudba. Nikde ani živáčka. Je to zvláštní. Bary většinou bývají plné a zejména v tuto noční dobu. Poněkud podivný bar. Nemám se radši vrátit? Ale když už jsem tady...

     Usedal jsem na barovou židli. Nuceně jsem zakašlal.

     V ten moment se objevil za pultem mohutný barman. V bílé košili s černým motýlkem. Černoch. Vypadal přesně jako Casius Clay. Jako kdyby mu z oka vy-

padl. Vycenil na mě svoje nablýskané bílé tesáky. Všiml jsem si, že má silně napomádované vlasy. Linula se z nich zvláštní živočišná vůně.

     "Dobrý den, pane, co si dáte?"

     Velice mě udivilo, že barman ovládá naší řeč. Možná je to nějaký emigrant?

Černoch a emigrant? Po pravdě řečeno, na emigranta nevypadá. To až budu vyprávět doma! 

    "Ten chlap by se hodil do nějaké reklamy.

Třeba na kolínskou vodu nebo na tělové šampóny," napadlo mě.

    "Co to bude, pane?" zeptal se znovu.

     Plácl jsem od boku:

    "Třeba Mary... Jednu pořádnou Bloody Mary."

     Dal se do přípravy. Byla radost se na něho dívat. Do šejkru nasypal led,  přidal rajčatovou a citrónovou šťávu , vodku, vše zastříkl worcesterskou omáčkou. Obsah dochutil solí a pepřem. Směs důkladně protřepal. Rudou tekutinu nalil do long drink sklenice a tu ozdobil řapíkatým celerem.

     "Chlap se vyzná," hodnotil jsem jeho výkon, - "aby ne, vždyť je profesionál."

     Příprava trvala jen pár minut. .

     "Prosím, tady je váš drink," řekl úslužně.

     "Mnohokrát děkuji."

     Usrkl jsem. Opravdu lahodný nápoj. Miluji ho! Dokáže navodit příjemnou pohodu.

Nedivím, že si ho Churchill tak oblíbil.

     "Není to špatné. Chutná to dobře. Na jazyku to má takový dobrý dojezd," pravil jsem uznale.

      Barman mlčel a bedlivě mě sledoval.

     "Můžu se vás na něco zeptat?" řekl jsem zvědavě.

     "Prosím,....."

     "Jak to, že tu je jak po vymření? Neřádil tu náhodou mor? Nikde žádný host? Žádná zábava."

    Černoch se pousmál.

     "Víte, pane, my nejsme žádný zaplivaný pajzl. My jsme solidní podnik. K nám chodí jenom vybraní a kultivovaní hosté. Nepotřebujeme, aby tady bylo narváno. To není náš cíl. My chceme vidět spokojeného zákazníka, byť by byl jen jeden. A v tuto chvíli jste to vy." 

     "Tady to bude asi pěkně mastný," pomyslel jsem si, "kam jsem to proboha vlez!"

     Barman pokračoval: "Ale udělal jste dobře, příteli, že jste nás navštívil. Jak jsem pravil, hostů si nesmírně vážíme. Proto také mají i určité výhody."

     "A jaké, prosím vás?"

     "Kdo k nám zavítá, zaplatí za konzumaci jenom tři dolary. Jestli vypije jednu skleničku nebo třeba deset nebo celou láhev. Stále stejná cena."

     "To je jak all inclusive!"  

     Muž přikývl.

     "Jenom tři dolary? To máme..."

     V hlavě jsem rychle přepočítával částku na naší měnu.

     "To není možné! Za tři dolary se nekoupíte ani krabičku zápalek!"

     "Ještě jednou chci zdůraznit že, nám nejde o peníze, ale o spokojenost klientů. To je naše priorita! Chceme, aby se k nám zase rádi vraceli."

     "Hm," řekl jsem zadumaně, "já jsem si vždycky myslel, že v Americe jde především o byznys. A teď tohle!"

     "Byznys je byznys, to máte pravdu. My jsme výjimka, co potvrzuje pravidlo."

     Bloody Mary se ze sklenice vypařila, ani nevím jak.

     "A vodku zde vedete?" zeptal jsem se opatrně .

      "Vodku?" řekl jakoby nejistě..."Ovšem!. Kterou chcete? Polskou, finskou...?"

      "Dvakrát Smirnoff. Jednu pro mně, druhou pro vás."

      "Mnohokrát děkuji, pane, jste nesmírně laskav. Rád si s vámi připiju."

      Oba jsme popíjeli. Beze slov.   

     "Když dovolíte, ochutnal bych ještě pořádnou whisky. Tu vaši. Nějakou skutečně kvalitní. The best quality.... Co mi můžete nabídnout? Ať mám na váš podnik jen ty nejlepší vzpomínky."

      Bylo vidět, že ho můj zájem potěšil.

      "Máme tu všechny vyhlášení druhy. Jack Daniel´s,  Woodford Reserve,  Blanton´s, Jim Beam, Knob Creek, Ten  High.  Stačí si jenom vybrat."

      "Tak třeba bourbon Four Roses. Prý není špatný."

      Dobře jsem věděl, že veškerá americká produkce této lihoviny jde na export. Tím ho zaskočím. Takovou mít určitě nebude. Muž nehnul  ani brvou. Moje přání ho nevyvedlo z míry. Sáhl pod barový pult a vytáhl útlou láhev.

      "Je to skutečně ten originální bourbon?" zapochyboval jsem.

      Muž ztemněl. Nemohl přece zrudnout, když byl černoch!

      "Pane, musím vás ještě jednou upozornit, že jsme prvotřídní podnik. Vedeme jenom to nejlepší zboží! Ručím vám za to svou hlavou. Náš bar by se nikdy nesnížil k tomu, aby nabízel nějaké podřadné, natož falšované nápoje. Musel bych se hanbou propadnout."

     "Dobrá, dobrá, nechtěl jsem vás urazit. Věřím vám!"

      Jeho tvář dostala opět původní barvu.

      "Abyste se nemusel pořád obtěžovat. Nechte tu láhev tady. Jestli se neurazíte, obsloužím se sám."

      Nalil jsem si zlatavou tekutinu do široké sklenky a přidal trochu ledu. Labužnicky jsem usrkl.

      "Dobrá.... Božské pití."

      Obsah láhve velmi rychle ubýval. Během čtvrthodiny byla prázdná.

      "Teď jsem chytl tu správnou slinu. Dal bych si šampaňské! To ještě nikomu neublížilo..."

      "Máme tu přes třicet značek. Převážně francouzské. Namátkou bych uvedl Laurent-Perrier, Nicolas Feuillatte, Michel Gonet nebo Veuve Clicquot."  

     "Jako Slovan bych si dal pravé ruské šampaňské."

    "No problem!"

    V mžiku stála na pultě velká zelená láhev

     Ozvala se rána. Špunt odlétl kamsi do kouta. Perlivý nápoj zaplnil číši. Barman nejprve naplnil jen dno a teprve po chvilce dolil tulipánovitou sklenku do dvou třetin lahodným mokem.

     "Jestli mohu poprosit  tak s jahodou."

    "Pravé šampaňské se zásadně pije samotné! Bez ničeho!  Bez přísad a příkras,"

poučil mě barman.

     "U nás podáváme pouze a jedině samotné šampaňské! Jiné u nás nedostanete!" trval na svém.

     "Dobře tedy."

      Trochu jsem upil.

       "Skutečně vynikající! Perfektně vychlazené! Nebeský nektar!"

       Černoch se ke mně naklonil a polohlasně řekl: "Víte, že jeden gram alkoholu zničí sto mozkových neuronů?"

      "To slyším poprvé. Zajímavý postřeh."

      "Jen jsem vás chtěl taktně upozornit, že dlouhodobé užívání způsobuje demenci. Neberte to však osobně. To jen tak, aby řeč nestála."

     "Děkuji vám za upozornění."

      "Mohu vám ještě něco nabídnout, pane?" zeptal se  barman.

      "Rum!"

      "Kubánský? Mexický? Jamajský? Venezuelský? Brazilský?"

      "Jamajský! Ten má tradici!"

       "Tak potom jedině jamajský rum Captain Morgan. Je to výtečný karibský rum.

Jeho neopakovatelná chuť je utvářena ročním zráním v dubových sudech a obohacena o jedinečnou příchuť tajné směsi bylin a koření."

     "Dám na vás. Nechám si poradit. Vy jste přece odborník! Sem s ním."

    Nalil do sklenky zlatavou tekutinu a přidal dvě kostky ledu.

    "Přeji dobrý chuťový zážitek.."

   "Děkuji."

    "Něco takového jsem ještě nepil! To aróma!  Hotová balada!" rozplýval jsem se.

    Nedělalo mi potíže obrátit do sebe dvě sklenky v krátkém časovém intervalu..

     Než jsem se vzpamatoval, barman už mi hlásil:

     "Ještě jste nezkusil tequilu! To je trestuhodné! Máme tu deset let staré ročníky.

     Herradura Reposado, El Jimador Blanco, Sierra Silver, José Cuervo Clásico, Pepe Lopez Gold, Don Augustin Anejo."

     "Tequilu nelze  rozhodně odmítnout! Kterou ale vybrat?"

      "Pokud bych mohl doporučit, tak Antique Sierra. Vynikající  dvakrát destilovaná zlatá tequila. Je krásně vyzrálá, jemné chuti a nádherně vyvážená. Jí může konkurovat jedině El Conquistador, bílá tequila ze stoprocentní modré agáve."

    "Dám si třeba tu druhou."

    Barman vytáhl keramický hrníček a nalil do něho trochu nápoje.

     "Nabídl mi jí určitě proto, aby mě vyzkoušel. Však já vím moc dobře jak se to pije! Nejsem přece žádný vesnický balík, " pomyslel jsem si.

     "Mohl bych poprosit o trochu soli a o plátek limetky?"

     "Zajisté, pane. Tady je slánka a limetka."

     Do jamky mezi palec a ukazováček jsem si nasypal špetku soli a olízl ji.Hned na ex jsem vypil stopku tequily. Na závěr jsem se zakousl do plátku limetky."

     Barman pochvalně pokyvoval hlavou.

     Samotného mě překvapilo, že mám po těch míchanicích čistou hlavu. Vůbec jsem nebyl opilý. Kdybych takové množství vypil u nás v krčmě, připadal bych si jako na kolotoči.

      Mysl jsem měl čistou,  nezastřenou. Alkohol ani nenarušil koordinaci pohybů. Náladu jsem měl výbornou.

      "Co jsem to vlastně už zkonzumoval?" přemítal jsem.

      "První byla Mary, po ní vodka Smirnoff, pak následoval bourbon. Jedna láhev šampaňského. Potom rum. Na závěr tequila. Pěkná pumelenice. Co tomu asi říkají moje játra? Určitě se jim to nelíbí!

      Takové zkonzumované množství už může vyvolat docela slušnou otravu alkoholem. Měl bych se už krotit. Jak ale odolat tomu, když to tady všechno stojí jen tři dolary. Považte!

      Zrovna jsem chytil slinu. Docela pěkně jsem se rozjel. Ještě bych něco popil. Ne, ne! Už dost! Končím!

     Teprve nyní jsem pocítil mírnou únavu.... To tak – abych byl opilý! To by mi ještě scházelo. Přece si v Americe neudělám ostudu! Nejsem žádný profesionální opilec. Piji sice s chutí, ale decentně a s mírou.

     Pro jistotu si udělám zkoušku, abych zjistil, zda jsem nebo nejsem opilý. Je to jednoduchá, spolehlivá a osvědčená metoda! Vždy funguje! Zavřel jsem oči. Vztyčil jsem ukazovák pravé ruky. Rychlým pohybem jsem ho namířil na špičku nosu. Cíl jsem neminul. Otevřel jsem oči. Všude byla tma. Tma jako v pytli.

     Okamžitě jsem si uvědomil, že ležím doma ve své posteli. Rozsvítil jsem lampičku. Na nočním stolku stála láhev. Opatrně jsem ji uchopil.

      Byla to pramenitá minerálka.

     Díval jsem se na ní zklamaně.

      "V tom baru to bylo přece jen lepší. Takové nevšední zážitky!"

      Zavřel jsem oči. Bohužel Las Vegas zmizelo.